Následující věty jsou takové zkratkovité momentky na úvod k sérii postřehů a dojmů z mé roční stáže v Belgii, respektive v Gentu ve Flandrech. Zmínění přesné polohy je dost podstatné, protože vzhledem k složitosti a rozdílnosti belgických měst je pravděpodobné, že bych to z pozice Bruselu, Antverp nebo Lutychu možná viděla jinak. Platí tedy nejvíc pro vlámsky mluvící Flandry a Gent samotný. Rozhodla jsem se ale začít právě těmito větami, protože podle mého dobře ilustrují zmatenost a exotičnost, krásu i podivnost Belgie jako takové.
Možná to ale vlastně není pohled Češky na Belgii jako spíš revizní pohled z Belgie na Česko, protože některé věci, které mi do té doby přišly samozřejmé a normální takové vůbec být nemusí.
Vítejte v Belgii, vítejte ve Flandrech. Co je normální?
Promoknout na kost. Dvakrát denně.
Jezdit v dešti na kole. Třeba každý den.
Nenosit deštník. Pokud tedy nejste turista.
Jezdit na kole do hospody, z hospody, na jednání, do školy i na nákup; spolu s batolaty a důchodci.
Nemít k okruhu desítek kilometrů jediný kopec. Ani u hradu.
Postavit větší parkoviště pro kola než pro auta.
Nezateplovat fasády kvůli tomu, že je to ošklivé.
Nevytápět dům a utrácet za požitky a prožitky.
Mít pokojovou teplotu 18° za zbytečný luxus.
Mít barevná vitrážová okna a neoplocovat předzahrádky.
Nemít názor na náboženství.
Nesnažit se mít názor na náboženství.
Nepraktikovat a nevyznávat žádné náboženství.
Být hrdý na katolickou tradici školství jako značku kvality.
Mít v neděli zavřeno. Všude. Včetně nadnárodních obchodů a nákupního centra.
Nepěstovat jakékoli tradice na Vánoce ani Velikonoce.
Považovat koupi čokoládového adventního kalendáře za projev náboženskosti.
Mít v kostele restauraci, bazén, školu nebo trh.
Nechápat, co je špatného na komunismu.
Myslet si, že se v Čechách mluví rusky a píše azbukou.
Myslet si, že Češi milují Rusko a Rusy, protože mají tolik společného.
Myslet si, že Češi sbírají americké věci a vraždí homosexuály.
Milovat svou zemi jako zemi, kde polovina země mluví francouzsky a druhá vlámsky, národní jídlo pochází z Francie a má anglický název.
Nesnášet Francouze a francouzštinu, ale používat francouzská slova při oslovení, děkování a loučení.
Mít takové rozdíly v přízvuku, že to vyžaduje otitulkování v televizi.
Nerozumět lidem z vesnice vzdálené deset kilometrů.
Nejezdit do Paříže a do Londýna, protože je to celé dvě hodiny cesty.
Nejezdit na výlety po domovině, na chatu ani na vodu.
Nemít v okruhu desítek kilometrů ani kousek divoké přírody. Stromy byly zorganizovány již před sto lety.
„Trpět“ pod náporem všudypřítomné invaze květin.
Nesbírat houby, nedělat táborák, nechodit do lesa (který stejně nikde není).
Mít povinné třídění odpadu a nevidět na tom nic divného.
Nemít popelnice a jednou týdně dávat odpadkový pytel před dveře.
Brát ekologii jako standard a základ, ne záležitost fanoušků.
Respektovat učitele jako nositele svaté pravdy.
Dělat vše dle stanovených instrukcí.
Dodržovat pravidla, která nejsou nikde napsaná, protože si to prostě žádá tradice.
Myslet si, že co dělali naši předkové po staletí, na tom něco bude.
Nepochybovat o významu estetiky pro život.
Dbát o design a pracovat jako pokladní, doktor nebo ekonom.
Myslet si, že přecpat se je nechutnost a ne luxus.
Mít rodinu na prvním místě.
Nepracovat během studia.
Jezdit na univerzitě každý víkend k rodičům pro jídlo a na vyprání.
Jít na slavnostní večeři s celou rodinou do hranolkárny.
Čepovat normální pivo o velikosti 250ml.
Mít pivní skleničky na stopce.
Pěstovat v obchodě výběr z padesáti piv jako základní věc.
Nemluvit v hospodě při koncertě.
Bydlet v domě starém dvě stě až čtyři sta let. (Gent)
Mít dům široký dva a půl metru.
Nemít záchod na stejném patře jako ložnici.
Stavět jeden dům jako jeden byt pro jednu rodinu.
Dělat nové domy s cihlovou fasádou, stejně jako před čtyřmi sty lety.
Stavět zmatené a nesouvislé domy bez pravého úhlu, které na pohled nemůžou stát.
Stavět papírové domy. (Když zavřete okno, pohnou se dveře.)
Nemít doma pračku, protože do gotického domu zkrátka nejde dát.
Mít na okraji města jen tři paneláky a považovat je za ostudu a zrůdnost. (Gent)
Nevyjít z domu bez barevného sladění ponožek a obroučků u brýlí.
Jako dědeček nosit dýmku, baret, slamák nebo klobouk.
Kolektivně odmítat reklamní letáky do schránky.
Nemít billboardy. (Jako nikde – ani ve městě, ani na dálnici)
Nechat ve městě pro dvě stě tisíc obyvatel tři plakátovací plochy a přesto žít kulturou.
Nemít malé sámošky, jen supermarkety a turecké večerky.
Mít nevkusnou a kýčovitou hospodu v turistickém průvodci jako vtipnou raritu. (Gent)
Mít povinné volby a nevidět na tom nic divného.
Myslet si, že policisté jsou kámoši.
Potkat na diskotéce nebo v hospodě důchodce, studenty a pracující, jak spolu paří.
Nedemonstrovat, pokud se na demonstraci nečepuje pivo.
A konečně mít na každém kroku nedostižnou čokoládu, kterou turista nevyrobí, ani když ukradne recept. Možná proto, že v sobě nemá právě tuhle belgickou směs chaosu a disciplinovanosti, která ji umí vykouzlit.
Všechno pochopitelně vychází z osobní zkušenosti jako subjektivní sonda, pro ověření proto doporučuji negooglit, ale vycestovat. Promoknete na kost, vymrznete, utratíte veškeré peníze, ale odnesete si za to něco, co jinde nenajdete. Třeba příběh o malém národu, který je velmi podobný tomu českému, například slavnou historií, obdobím poznamenaným nadvládou Habsburků a stagnací nebo obdobím rekatolizace a také staletími pití parádního piva.
Je to podivným způsobem zmenšená verze Česka, která ale nebyla poznamenána komunistickým režimem. Jakoby slavné Československo zamrzlo v časech první republiky a přetrvalo do dnešních dnů se všemi mravy, náležitou estetikou a pokrokovostí, ale také jistou naivitou a idealismem.